Kdo by to byl čekal. Nastavení vzhledu blogu dá tolik práce. A to je to všechno udělané jak pro hlupáky. Ještě že mi programování neříká vůbec nic. Tehdy bych možná vzplanul touhou po opravdovém webu. Myslím, že ke spokojenosti schází ještě mnoho, ale kdo najde dokonalost, že? Blog budu mnohokrát upravovat, měnit, ale stejně s ním nebudu spokojen... Ale nespokojenost je zase jediná věc, která nás žene vpřed... Sakra, říkal jsem si, že se nebudu snažit o moudra... ALE KDYŽ MNE TO BAVÍ!!!
- Jestliže víte, že pří spánku nejste nejklidnější tvorové, udělejte kolem postele místo, i když zrovna renovujete dům a všude se něco nachází. Kolena vám budou vděčná.
- Neptejte se na otázky, u kterých vás odpověď až tak nezajímá. I když víte, že otázka "Kdo umřel?" by mohla být pohnutkou k delšímu monologu, neptejte se na ni prarodičů (tohle fakt není cynismus). Spíš jen znají hodně starých lidí, kteří už mají nad hrobem a vám ta jména stejně nic neřeknou. Ale pokud na vaší straně stolu sedí více lidí, jednou se na tuhle otázku někdo zeptá. Tehdy je dobrý čas na zdřímnutí.
- Nejlepší moment po příjezdu domů je ten, kdy si uvědomím, že už se zase těším do města. Není to kvůli rodičům, ale kvůli místu ve kterém žiju. Bohužel už jsou pryč časy, kdy mi ke spokojenosti stačilo kopat si na cestě a smát se troubícím řidičům. Tohle odkouzlení (sakra, ta sociologie asi ve mně bude) už ale přišlo dávno. Takže nejvíc se těším (ale to tak v horizontu několika let) na to, až se z města budu těšit zase domů. Ten moment ale musí uzrát.
No a protože právě teď jsem tam, kde se toho moc neděje, bude tohle asi vše. Po návratu do města, přesněji řečeno do Brna, bude témat určitě více.
P.S.: Poslechněte si album 21 od Adele..
Adios
