... a člověk se nudí

Je to cliché jako prase - Nuda v Brně... Nikdy bych se nemyslel, že se člověk může v tak velkém (na poměry ČR) městě nudit. Jenže chyba lávky. Stačí aby lidé, kvůli kterým je městský život tak fajn, odjeli na prázdniny domů. Pak se člověk přistihne, že nejkreativnější činnost celého dne je, když si chystá jídlo... A počasí tomu taky moc nepřidá.
Navzdory veškerému negativismu jsem rád za prázdniny. Zejména, když již za pár dní začíná tábor. Je to divné. Každý rok od svých šesti let jezdím na minimálně čtrnáct dní na tábor. A stejně tak se každý rok těším jako malé dítě. Prostě to má něco do sebe. Navíc když si uvědomím, že taky na tábory nebudu jezdit věčně a že s vyhlídkou možné práce, nebo časově náročnější brigády se může každý rok stát, že tábor, na který jedu, je ten poslední, snažím se, abych si to užil do maxima... Když se totiž za čímkoliv zatáhne opona, něčemu lidé tleskat musí.

Jaj.. zase moralizování.. kašlu na to :)

hoj (i když to píšu vlastně jen pro sebe)

dK!

Zima jako v létě

Když prý člověk neví o čem mluvit, má mluvit o počasí... A že je to v poslední době hodně vděčné a široké téma. Léto začalo před pár dny, ale nejsem si úplně jist kde. Dnešní padesátikilometrová jízda na skútru nebylo zrovna jízda růžovou zahradou. Ale alespoň již pro další cestu vím, že teplého oblečení není nikdy dost :)

To máte tak...

      Kdo by to byl čekal. Nastavení vzhledu blogu dá tolik práce. A to je to všechno udělané jak pro hlupáky. Ještě že mi programování neříká vůbec nic. Tehdy bych možná vzplanul touhou po opravdovém webu. Myslím, že ke spokojenosti schází ještě mnoho, ale kdo najde dokonalost, že? Blog budu mnohokrát upravovat, měnit, ale stejně s ním nebudu spokojen... Ale nespokojenost je zase jediná věc, která nás žene vpřed... Sakra, říkal jsem si, že se nebudu snažit o moudra... ALE KDYŽ MNE TO BAVÍ!!! 

A ty slibované postřehy?

• Jestliže víte, že pří spánku nejste nejklidnější tvorové, udělejte kolem postele místo, i když zrovna renovujete dům a všude se něco nachází. Kolena vám budou vděčná. 

• Neptejte se na otázky, u kterých vás odpověď až tak nezajímá. I když víte, že otázka "Kdo umřel?" by mohla být pohnutkou k delšímu monologu, neptejte se na ni prarodičů (tohle fakt není cynismus). Spíš jen znají hodně starých lidí, kteří už mají nad hrobem a vám ta jména stejně nic neřeknou. Ale pokud na vaší straně stolu sedí více lidí, jednou se na tuhle otázku někdo zeptá. Tehdy je dobrý čas na zdřímnutí. 
• Nejlepší moment po příjezdu domů je ten, kdy si uvědomím, že už se zase těším do města. Není to kvůli rodičům, ale kvůli místu ve kterém žiju. Bohužel už jsou pryč časy, kdy mi ke spokojenosti stačilo kopat si na cestě a smát se troubícím řidičům. Tohle odkouzlení (sakra, ta sociologie asi ve mně bude) už ale přišlo dávno. Takže nejvíc se těším (ale to tak v horizontu několika let) na to, až se z města budu těšit zase domů. Ten moment ale musí uzrát.

     No a protože právě teď jsem tam, kde se toho moc neděje, bude tohle asi vše. Po návratu do města, přesněji řečeno do Brna, bude témat určitě více.


P.S.: Poslechněte si album 21 od Adele..

Adios

Hádej kdo jsem.
Hádej odkud jsem.
Hádej proč tu jsem.

Kašlu na to, básně nebudou. Nikdy mi to nešlo.Vždycky vznikaly jen primitivní verše, popisující ještě primitivnější téma.
Ale snad bych mohl říct, kdo jsem. Já jsem KIWI. A teď už i digitální. A proč tady chci psát? Protože možná bude o čem.

Ale představovat se nechci. Možná jednou vyplním informace, ale to jen opravdu možná.

Příště už to bude lepší.

dK!